Loupak.cz - Vtipy

„Prosím vás, jaký je nejlepší prostředek proti mořské nemoci?” zeptal se Skot Thompson lodního lékaře, když nastupoval na loď.
„Ve vašem případě,” poradil mu lékař, „bude nejlepší, když si vložíte do úst šilink...”

Vrátí se manžel, jak už to bývá, o dva dny dříve ze služební cesty, rozrazí dveře do ložnice a nevěří vlastním očím. Manželka s milencem v posteli! Zařve jak na lesy: „Tak a co tu děláte!”
Jeho žena se v posteli posadí, otočí se na milence, kterému čouhala zpod deky jen hlava a klidným hlasem mu oznámí: „Vidíš to. Co já jsem ti říkala, že ten můj vůl nemá o tom ani ponětí...”

Skot MacCornik vyprávěl příteli Findlayovi, že jeho soused Mathews byl v Londýně a tam za měsíc prý vydělal velké peníze. Findlay kroutil hlavou a šel si to ověřit k místnímu znalci drbů. Ten mu vysvětlil: „Vcelku je to tak, ale ve čtyřech bodech se to malinko liší. Za prvé - Mathews nejel do Londýna, ale do Dundee, za druhé tam nebyl měsíc, ale rok, za třetí ten obnos nebyl deset tisíc liber, ale pět, a za čtvrté - ty peníze nevydělal, ale prodělal...”

Pepa Krupica přišel v noci z hospody, nikde v bytě nerozsvěcoval světlo a potichu potmě vklouznul v ložnici k manželce do postele. Uvědomil si, že už dlouho manželku neobšťastnil, tak si to s velkou vervou odbyl a šel do koupelny. Tam strnul. Jeho žena leží ve vaně a čte knížku.
„Co-co-co tu děláš?”
„No co bych dělala, nevidíš? Koupu se.”
„A kdo to je v naší ložnici?!” zařval Pepa.
„Ty jsi zapomněl? Říkala jsem ti, že přijede moje matka.”
Pepa se vytočil, vlítl do ložnice, rozsvítil a zařval: „Proč jsi mi neřekla, že jsi to ty?!”
Tchyně na to: „Co bych ti říkala, když spolu už pět let nemluvíme...”

Blondýnka jede po dělící čáře a protijedoucí řidič na ni křičí: „Ženská, vrať se do svého pruhu!”
„To bych ráda, ale já zapomněla, který to je.”

Mladík, právě odvedený, projevil přání sloužit u námořnictva.
„Umíte plavat?” zeptal se ho předseda komise.
Odvedenec se polekal: „To už nemáme žádné lodě?”

„Myslíte si, že jsem s vámi spokojený, Žán?”
„Ano, pane.”
„Žán, kolikrát vám mám říkat, abyste nelhal!”

„Nedávej si na tu housku tolik marmelády!” napomíná Jarku matka. „Vždyť to nebude houska s marmeládou, ale marmeláda s houskou!”

Policajt se připravuje na schůzku. Je z toho celý nervózní, tak požádá svého nadřízeného, ať mu poradí, co má dělat: „Pane kapitáne, já mám dneska rande a jsem z toho celý nesvůj.”
„Opravdu? Tak to ti rád pomůžu. Půjdu tam s tebou a budu ti radit ze křoví.”
Po půlhodině v parku. Slečna už přichází a usedá na lavičku vedle našeho policajta. A kapitán začíná radit.
„Posuň se blíž,” šeptá.
„Cože?”
„Blíž.”
„Aha.”
„A teď ji vezmi za ruku.”
„Cože?”
„Za ruku.”
„Hm.”
„A teď za trup.”
„Cože?”
„Za trup.”
„Tramtadadááááá!”

Skotští hráči golfu stáli smutně kolem hrobu svého klubového přítele. Do toho smutku se přidal silný déšť a vítr. Po skončení obřadu cítil jeden z mužů, že by měl na závěr něco procítěně pronést. Pravil: „On by stejně nehrál golf v takový den, jako je dnes...”